Datum registrace: 25. 02. 2014
PetraPo
Sebekoučink
Váš cyklus již skončil. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 2 h 15 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 137202.18 km |
Kolo: | 66668.00 km |
Cvičení: | 5714 h 35 min |
Přátelé
Stob skupiny
PetraPo
Jak psát blog?Humorníček 2016 - březen
14. 03. 2016
Dvě příhody z víkendu by sice ještě patřily do Humorníčku z února, ale to vůbec nevadí, píšu je až do března
Ten dědek opelichanej je o generaci mladší a ještě si troufá
O víkendu jsme slavili pratetiny neuvěřitelné 97 narozeniny Zorganizovali jsme „holky a kluky“ ze Sokola (o generaci mladší než je prateta), zamluvili jsme salonek v restauračce a tetu tam dovezli. Pravda je, že jsme tam byli nejmladší, ale nám to ani nevadilo Tolik životního optimismu, který „holky a kluci“ v sobě měli, by možná bylo těžké hledat i u o 2 nebo o 3 generaci mladších
Teta šla v jednu chvíli tam, kam i král chodí pěšky a když se vrátila, tak pronesla:“Představte si, v lokále mě zastavil takovej dědek opelichanej a zval mě na rum!“ Brácha povídá:“Teto, to byla výzva, měla ses nechat!“ A prateta povídá:“Prosím tě, co bych s ním dělala? Vždyť já a jeho máma jsme byli spolužačky a on je takovej plesniva!“
No, řval smíchy celý salonek Jen by mě zajímalo, jestli ten „dědek oplichanej“ věděl, jak starou dámu na ten rum zve
A jedno životní moudro
Seděla jsem u pratety na kafíčku a ona najednou zničehonic povídá:“Tak jak ti dupou králící?“ Myslela tím samozřejmě – „co ty, je někdo na obzoru?“. Tak jsem ji odpověděla:“Když já to asi s chlapama neumím, teto. Nic.“ A ona: “Ale to není pravda, to že jsi rozvedená, ještě neznamená, že někdo nemůže přijít“. Vložil se do toho synátor a povídá:“Jenomže to by máma musela dělat bezmocnou, takhle všichni kolem ní mají strach, že je převálcuje“.
A teta povídá:“A má recht! Já to taky neuměla, rozvedli jsme se s bývalým manželem 3 roky po svatbě když jiný udělal dítě. Myslela jsem, že se mi tenkrát zboří svět, musela jsem se přestěhovat, protože rozvod tenkrát nerozdýchali ani naši, kteří to věděli, celá vesnice mě odsoudila a vidíš – já jsem tady a on, ta jeho nová a i to dítě už dávno prděj do hlíny!“
Tak jen doufám, že mi ty geny tam nahoře namíchali správně a že se dožiju tetina věku v takový čilosti a svěžesti
A trochu z jiného soudku:
Veverka má boty pod stromem!
Napadlo. A ve středních Čechách dost. Stáli jsme s vlakem dnes ráno „na mezi“ uprostřed lesa. Naproti seděl klučina s maminkou a díval se z okna. Pak najednou vykřikl:“Mami, podívej, támhle je zajíc!“. Já i maminka jsme se podívaly z okna a maminka povídá:“Honzo, to není zajíc, to je veverka!“. Kluk se znova podíval z okna, kde mezi stromy opravdu poskakovala veverka a pak povídá:“Hm, asi si jde udělat klouzačku! Nebo jí zebou packy a hledá boty!“.
Maminka povídá:“Honzo, veverky boty nenosí!“. A kluk jí s dětskou logikou odpověděl:“Jak ty to prosím tě můžeš vědět. Veverka pořád skáče po stromech, takže jí nevidíš. A hnízdo má uvnitř. A tak musí mít boty dole, protože do toho hnízda by se jí nevešly! A teď jí zapadaly sněhem!“
Když je predátor za sklem
Máme krysáka Alberta. Je to krysa akáciová, původem z jižní Ameriky, takže by se mohlo říct, že naše obyčejná česká kočka mu nic neříká.
Včera jsem vařila večeři. Albert byl vypuštěn z klece, pobíhal barákem, klouzal se, pral se s darovaným ořechem, prostě dělal to, co běžně dělá, když může být tzv. „na volno“. A pak začal zlobit. Nejdřív si lehl synátorovi do bačkor, takže ho Kuba málem zašlápl, pak po zácloně vyběhl na kuchyňskou linku, pobíhal po ní a když jsem ho zachránila od upálení od hořáku plynu, tak už jsem se naštvala a říkám mu: „Alberte, nech toho, lehni si támhle na topení nebo ti ukrájím tlapičky a bude pokoj“.
Albert se na mě podíval, pak poodběhl k tomu noži, pak zase zpátky, tak jsem ho vzala a dala na zem. Tam si ho přebral Kuba, vzal ho do náručí, začal ho drbat a pak mu povídá:“Alberte, podívej se z okna, za oknem je predátor“. Byl tam místní obecní kocour, který v tuhle dobu pobíhá mezi zahrádkami a když viděl, že se u nás v kuchyni svítí, tak si lehl na podestu a čekal, že mu něco přihodíme do žaludku.
Pak Kuba Alberta položil na topení, kde má takový improvizovaný pelíšek a nastalo divadlo. Albert se natáhl, pak si stoupnul na zadní a tlapičkama se opřel o sklo. Kocour venku zpozorněl, okamžitě se postavil na všechny čtyři a začal vyskakovat a dorážet na parapet. A Albert, který zcela jiště věděl, že ho od kocoura dělí právě to sklo, si lehnul do pelíšku na záda a vykrucoval se tam jako kdyby chtěl tomu kocourovi říct:“Tak pojď, nabij si čumák, já počkám“. Kocour se venku mohl zbláznit.
Kuba to viděl a povídá Albertovi:“Tak Alberte, jestli budeš tady v kuchyni ještě zlobit, tak otevřu ty dveře a staneš se potravou“. Nevím, jestli tomu Albert rozuměl, ale fakt je, že od tý doby Albert poslušně ležel v pelíšku na topení, louskal ořech a ani se nehnul.
Když se peče „s přítelem na telefonu“
O víkendu jsem nebyla doma. Odjela jsem v pátek na dlouho plánovanou návštěvu kámošky, kterou jsem neviděla skoro rok. A tak když jsem se v neděli večer vracela, přemýšlela jsem, co bude k večeři… Už při otevření dveří do domu mě plácla přes nos vůně pečeného masa. Synátor seběhl domů a na můj dotaz, co to voní, mi odpověděl: „Pečený libový bůček“.
No, abych pravdu řekla, trochu mě to překvapilo, protože Kuba je přítel mikrovlné trouby a rychlovek typu vařené těstoviny s nějakou omáčkou, troubu používá maximálně na to, aby si nasypal hranolky na plech a nechal je udělat a tak jsem se ho zeptala:“Ty jsi pekl sám bůček?“ A Kuba bezelstně odpověděl:“Jo, s dědou“. Trochu jsem začala pátrat v paměti, že jsem asi prošvihla ohlášenou návštěvu dědy a tak jsem se Kuby zeptala:“On přijel děda?“. Kuba mi odpověděl.“Ne, proč? Já to s ním pekl po telefonu“.
A pak mi vysvětlil, jak to probíhalo. Když šel do města nakupovat, v masně zrovna vykládali na pult bůčky. Kuba na pečený bůček dostal příšernou chuť a tak jeden právě vyložený koupil a přinesl domů. Pak doma nejdřív prolistoval kuchařky, které ho napadly a protože ho žádná neuspokojila podrobným popisem jak péct bůček, tak zavolal dědovi. Táta se po smrti mojí mámy naučil velmi dobře vařit a tak dospělému vnoučkovi radil po telefonu Nevím, kolik peněz spolu protelefonovali, ale zdařilo se
Když jsem pak s tátou mluvila já, tak se jen táta zeptal: “Nevyhořeli jste?“ A pak ještě klidně dodal:“A já si myslel, že to Kuba peče pro nějakou slečnu a on to pekl pro sebe, protože je mlsnej! No jo, už máš doma zkrátka chlapa se vším všudy“.
A propó, nekamenujte mě, ten bůček jsem si k večeři s chlebem a kyselou okurkou dala taky – byl luxusní
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
PetraPo
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?